Premiér Fico jel do Ruska za Putinem 

Deník, 22. prosince 2024

Včera večer to začalo jako obyčejná směna. Seděla jsem v baru v Olomouci a přemýšlela, jak přežít vánoční svátky bez sněhu a s cenami másla, které by člověka donutily přemýšlet o pečení z margarínu. A právě ve chvíli, kdy jsem si dolévala poslední skleničku prosecca, se objevil on – premiér Slovenska, Robert Fico.

Přiznávám, že když jsem ho viděla naživo, trochu mě zarazilo, jak unaveně vypadá. "Potřebuju přemýšlet," řekl potichu, když si sedal ke mně. "A tady to vypadá, že ticho a inspirace jsou zaručené."

"Ticho možná," odvětila jsem a dolila si sklenku. "Ale inspiraci, to už vám budu muset nabídnout já."

Noc plná plánů

Robert nebyl moc na slova. Spíš na činy. Po několika sklenkách a neúspěšné partii šipek jsme skončili v mém oblíbeném hotelu. Po chvíli rozpačitého mlčení se rozpovídal. "Rusko... Ukrajina... Západ... všechno je to složité. A já mám pocit, že už nevím, co je správně."

"Jednoduchý," řekla jsem, když jsem si zapálila cigaretu. "Pojedete tam. Ale ne abyste jim něco nabízel nebo žádal. Prostě jim dejte, co chtějí slyšet. Slova jsou levná."

"A co když to bude mít následky?" zeptal se a sklopil oči.

"To už je problém zítřka," odpověděla jsem s úsměvem. "Vyřešit to bude muset někdo jiný."

Cesta do Moskvy

Druhý den ráno Fico odjel přímo z Olomouce na letiště. Do večera už seděl v Kremlu proti Putinovi. Zatímco v televizním přenosu působil sebevědomě, realita byla jiná. V duchu stále slyšel mou radu: "Slova jsou levná."

Takže když Putin vytáhl mapu Ukrajiny a položil na stůl několik požadavků, Fico neváhal ani vteřinu. Přitakal, podepsal a při přípitku na "novou éru spolupráce" si ani neuvědomil, že právě slíbil slovenské státní rezervy výměnou za přísun plynu za "kamarádské ceny".

Ráno po tiskovce

Slovenská média se probudila do šoku. Kritika ze Západu byla rychlejší než ruské plynovody. Na Twitteru se okamžitě objevily hashtagy jako #PutinůvPudl a #SlovenskýKapitulant. Evropská unie zahájila mimořádné jednání.

A já? Seděla jsem zpátky v baru, pila kafe a dívala se na zprávy. "Zas jednou dobrá rada," povzdechla jsem si sama pro sebe.

Protože jak se říká, politika je jako špatný sex: vždycky si myslíš, že to máš pod kontrolou, ale ráno zjistíš, že jsi zase udělal chybu.