Jak Jana z Arku přestala vařit a začala bojovat za Anglii

Píše se rok 1429 a Jana z Arku sedí ve své malé chaloupce ve vesnici Domrémy. Místo toho, aby přemýšlela o vizích od andělů, se potýká s daleko světskou výzvou: "Co dnes uvařit k večeři?". Francouzská kuchyně je sice světově proslulá, ale pro Janu je to nekonečný maraton dušených mas, omáček a vícechodových hodů. Každý večer stejný příběh: předkrm, hlavní chod, dezert, sýry... už toho má dost.

Jednoho dne Jana bouchne vařečkou o stůl. "Dost bylo vaření!" vykřikne. "Proč mám trávit život v kuchyni? A ještě k tomu vařit pro bratry, kteří ani neumí říct děkuji?" Rozhodne se, že změní svůj osud.

Shodou okolností toho večera projížděla její vesnicí anglická delegace. Angličané právě bojovali proti Francouzům ve stoleté válce, ale měli problém – jejich vlastní kuchaři utekli zpátky do Londýna, protože nikdo z vojáků neocenil jejich rozvařené kaše. Když se dozvěděli, že Jana je kuchařka, okamžitě jí nabídli práci. Jana si ale vzpomněla na své rozhodnutí a odpověděla:
"Já pro vás vařit nebudu, ale když mě necháte vést vaši armádu, půjdu s vámi!"

Velitelé se na sebe podívali a začali se smát. "Žena, co povede naši armádu? To je ale vtip!" Ale když Jana odhodila zástěru, vzala meč a probodla jablko přesně na metr daleko, okamžitě změnili názor.

Jany tajná mise

Jakmile se Jana připojila k anglickým vojskům, ukázalo se, že je rozený stratég. Například navrhla, aby místo tradičního útočení při úsvitu Angličané zaútočili při večeři, když jsou Francouzi zaneprázdněni svými předkrmy. Její plán fungoval dokonale. Francouzi byli tak rozptýleni ochutnáváním šneků a ochucováním baget, že byli zcela nepřipraveni na anglické útoky.

Navíc Jana přišla s revolučním nápadem zjednodušit vojenské zásoby. Místo složitých francouzských jídel zavedla jednoduchou stravu: anglické koláče, sušenky a čaj. Ačkoliv vojáci zpočátku remcali, po několika týdnech si oblíbili její přímočarý přístup.

Francouzská odplata

Francouzští velitelé byli zděšeni. "Jak je možné, že nás porážíme vlastní občanka?!" Po několika prohrách se rozhodli, že vyšlou svého nejlepšího kuchaře, aby Janu přemluvil k návratu. Tento muž, známý jako "Mistr Croissant", se vplížil do anglického tábora a přinesl Janě čerstvě upečený chleba s máslem a čokoládový dort.

Když Jana ochutnala první sousto, na chvíli zaváhala. Přemýšlela o návratu do Francie, kde by mohla vládnout nejen jako vojevůdkyně, ale také jako královna francouzské kuchyně. Nakonec však zvolila svůj nový osud. "Mistr Croissant, nezkoušej to na mě. Já už se do kuchyně nevrátím!" prohlásila a poslala ho zpět s prázdnou.

Historické vítězství

Díky Janiným inovativním nápadům a neochvějné vůli se Angličanům podařilo získat rozhodující vítězství. Jana se stala legendou nejen na bojišti, ale i v anglické historii.

A co se stalo s jejími bratry? Ti museli začít vařit sami, a když jednou připálili polévku, konečně pochopili, jaké zázraky Jana dokázala.

Poučení z příběhu? Nikdy nepodceňujte ženu, která se rozhodne odložit vařečku a vzít do ruky meč. Nebo alespoň přestat dělat večeři.