Radek Vondráček, ruské dezinformace a vodka bez chuti

Sedím v baru a usrkávám prosecco, když se ke mně přisune Radek Vondráček. Tváří se jako chlap, co právě zjistil, že pivo zdražilo o deset korun a ještě mu někdo ukradl kytaru.

"Já už na to kašlu…" zamumlá a objedná si vodku. Pět panáků. Najednou.

"Na co?" ptám se a zvědavě ho pozoruju.

"Na ty ruský dezinformace," povzdechne si. "Už mě to fakt nebaví!"

Když šíříš ruskou pravdu a ztrácíš vlastní rozum

Radek se chopí prvního panáku a kopne ho do sebe. "Víš, ono to ze začátku znělo jako sranda. 'Ukrajina zaútočila sama na sebe!' nebo 'Evropská unie zakáže řízky!' Ale teď už nevím, co je realita a co jen kravina, kterou jsem sám napsal."

Přikývnu a doliju mu dalšího panáka. "Zlato, když si do omílání nesmyslů zapleteš vodku, brzo ti ty lži začnou připadat jako pravda."

"No právě!" vykřikne zoufale. "Už jsem tak daleko, že když slyším slovo 'Ukrajina', mám tik v oku. A nejhorší je, že už mi ani ta vodka nechutná!"

Zarazím se. Tohle už je vážný stav.

Šéf přikázal: "Lži dál!"

"Tak proč s tím neskončíš?" zeptám se.

Radek smutně vzdychne. "Šéf řekl, že musím."

"A co kdybys místo toho řekl pravdu?"

"Zkusil jsem to. Napsal jsem do statusu, že Putin není úplně anděl a že možná by neměl bombardovat civilisty…"

"A co se stalo?"

Radek se napije přímo z lahve. "Babiš mi poslal zpátky opravenou verzi. A když jsem si ji přečetl, Putin z toho vyšel jako mírový hrdina století…"

Večer v baru

Sleduju, jak Radek objednává další vodku, usrkne… a znechuceně ji vrátí. "Už mi to fakt nejede…"

Pohladím ho po ruce. "Zlato, možná nastal čas změnit nejen vodku, ale i práci."

Zadívá se na mě skleněnýma očima. "A co mám dělat? Kam půjdu? Kdo by chtěl někoho, kdo léta chrlil ruský propagandistický bláboly?"

Usměju se. "No… ještě pořád můžeš dělat moderátora na TV Barrandov."