Soumrak Šógunátu
Rok 1674. Po více než sedmdesáti letech neochvějné vlády Tokugawského šógunátu se zdálo, že Japonsko vstoupilo do éry klidu a prosperity. Města vzkvétala, obchodní cesty byly bezpečné a moc šóguna byla neotřesitelná. Ale v temných zákoutích, v chladných síních starých hradů a na skrytých stezkách horských průsmyků, doutnal oheň staré nenávisti.
Rod Toyotomi, kdysi vládci celého Japonska, nikdy nezapomněl na zradu. V roce 1615, při obléhání Osaky, byl rod téměř vyhlazen šógunem Tokugawou Ieyasuem. Ale krev Toyotomi stále proudila ve skrytých dědicích, v jejich věrných samurajích a tajných spojencích. A teď, o více než půl století později, se naskytla příležitost k pomstě.
Přepadení v průsmyku Hakone
Šógun Tokugawa Ietsuna, čtvrtý vládce svého rodu, se vydal na inspekční cestu z Edu do Kjóta. Doprovázela ho osobní stráž složená z těch nejlepších bojovníků jeho klanu. Když jejich procesí vstoupilo do mlhou zahaleného průsmyku Hakone, hory se roztřásly burácením bubnů.
Ze stínů vyrazili válečníci se znakem chryzantémy na hrudi – loajalisté Toyotomi. Tichá nenávist přerostla ve vřavu bitvy. Ocel se zakusovala do masa, kopí probodávala těla a krev barvila kamennou stezku.
V čele šógunovy stráže stál Takeda Shigeru, veterán mnoha bitev, muž pevné ruky a chladné mysli. Pro něj nebyla bitva ničím novým – ale tohle nebyl jen obyčejný útok. V řadách nepřátel zahlédl Ito Rensukeho, samuraje, který mu kdysi přísahal pomstu.
Osudový souboj
Bitva zuřila. Šógunovi vojáci bojovali s divokým odhodláním, ale Toyotomi měli početní převahu. Krví zbrocený Takeda Shigeru odrážel jeden útok za druhým, když vtom se před ním objevil Ito Rensuke.
"Dnes zemřeš, Takedo," zasyčel Rensuke, jeho oči planuly nenávistí.
Soumrak cti – souboj samurajů
Na úpatí mlhou zahalené hory, v místě, kde se šeptalo o prolité krvi a padlých válečnících, stáli proti sobě dva muži. Nebylo úniku. Čest a smrt zde splývaly v jedno.
Jeden z nich, Takeda Shigeru, vysoký, s pronikavým pohledem a klidem v duši, se pevně držel svého katany. Byl veteránem mnoha bitev, jeho ruka nikdy nezaváhala, jeho čepel už ochutnala krev desítek mužů. Stál vzpřímeně, v dokonalém bojovém postoji, jeho dech se sléval s větrem.
Druhým bojovníkem byl Ito Rensuke, mladší, dravější, ale méně zkušený. Jeho oči planuly nenávistí – dnes měl splnit svůj osud, pomstít svého otce, kterého Shigeru kdysi srazil k zemi.
Mezi nimi se v chladném vzduchu napínalo neviditelné pouto – okamžik před smrtí.
První střet
Kroky v listí. Vteřiny se táhnou, jen vánek pohladí jejich tváře. Pak – bleskový pohyb.
Rensuke vyrazí vpřed s mocným úderem. Jeho čepel míří přímo na Shigeruův krk, ale starší samuraj se hbitě vyhýbá, sklání se a sekne směrem k Rensukeho boku. Mladší bojovník odrazí ránu, ale síla úderu mu rozvibruje prsty na jílci.
Oba muži odskočí dozadu. Shigeru se mírně pousměje – vidí Rensukeho roztřesené ruce. "Jsi příliš horlivý," pronese chladně.
Rensuke zavrčí a znovu se vrhne vpřed. Tentokrát neútočí slepě – jeho útoky jsou svižné, přesné, ale Shigeru je jako stín. Uhýbá, blokuje, čepel tančí kolem něj jako duch.
Krev padá na zem
Najednou Shigeru provede protiútok – bleskurychlé otočení, úder napříč. Rensuke sotva stačí uhnout, ale čepel se mu zaryje do levého ramene. Krev stříkne na podlahu chrámového nádvoří.
Bolest ho srazí na kolena, ale on se nevzdává. Zaťaté zuby, pevný stisk katany, pokračuje dál. Roztáčí svůj meč v zuřivém tanci smrti.
Čepel zazvoní o čepel, vzduch je naplněn zvukem oceli. Rensukeovy útoky jsou stále zběsilejší, ale jeho zranění ho zpomaluje. Pot mu stéká po čele, krev kape z jeho ruky.
Shigeru čeká. Sleduje. Zná svůj okamžik.
A pak udeří.
Smrtící rána
Jeden dokonalý pohyb. Meč projede vzduchem, ostrý jako břitva, rychlejší než blesk.
Rensuke se snaží bránit, ale je příliš pomalý. Shigeruova katana mu prořízne břicho napříč. Ozve se mokrý zvuk, jako když se trhá hedvábí.
Mladší samuraj zalapá po dechu, jeho oči se rozšíří v němém šoku. Krvavé cáry kimona se rozevřou a vnitřnosti se mu začnou valit z těla.
Zhroutí se na kolena. Meč mu vypadne z ruky. Dlaně se mu třesou, když se snaží udržet svou rozpáranou tělesnou schránku pohromadě.
Shigeru k němu přistoupí, dívá se na něj s tichým soucitem. Pak pozvedne svou čepel a jedním rychlým seknutím mu srazí hlavu.
Rensukeho tělo padne k zemi, krev vytryskne jako fontána, jeho hlava se skutálí o pár kroků dál.
Smrt šóguna
Když Shigeru otočil pohled k bojišti, zjistil krutou pravdu. Šógun Tokugawa Ietsuna ležel v kaluži krve, jeho hruď probodnutá kopím s praporem Toyotomi. Jeho vojáci byli pobiti nebo prchali.
Rod Tokugawa padl.
Návrat rodu Toyotomi
Se smrtí šóguna a porážkou jeho armády nebylo síly, která by zastavila Toyotomi. Jejich dědicové se vrátili do Kjóta a prohlásili se za právoplatné vládce Japonska. Po více než šedesáti letech exilu se vrátili na trůn.
Takeda Shigeru, jeden z posledních věrných bojovníků Tokugawy, zmizel. Nikdo neví, zda padl v bitvě, odešel do exilu, nebo se stal duchem pomsty.
Jisté je jen jedno: Japonsko se znovu změnilo. A krev tekla jako řeka.
